Srovnávací test: Subaru Outback 2.5i vs. 2.0D

Autor: hybco / Dátum: 18.03.2013

Subaru Outback se prodává ve většině Evropy s pouhými dvěma agregáty, navíc výkonově podobnými. Který z plochých čtyřválců si vybrat – naftový, nebo benzinový?

Zvýšená verze velkého kombi střední třídy Legacy, pojmenovaná Outback, prošla modernizací, po níž se s ní v ČR svezete výhradně s dvoulitrovým turbodieselem s manuální převodovkou, případně zážehovým dvouapůllitrem spojeným s variátorovou skříní Lineartronic. První kombinace je papírově výrazně úspornější, druhá zase o něco levnější, což platí i pro servisní náklady. S přímo řazeným ústrojím se pojí klasický mezinápravový diferenciál s uzavírací spojkou, automat dostal tradičně aktivní rozdělování točivého momentu, čili elektronicky řízenou viskózní spojku.

Hmotnost celohliníkového vznětového boxeru jen o málo převyšuje zážehový agregát, vyvážení vozu a z toho plynoucí jízdní vlastnosti by se tedy měly podobat. Benzinový čtyřválec je po modernizaci i přes shodné značení a podobné výkony zcela novým zástupcem řady FB s rozvodem DOHC, spojeným s rovněž přepracovanou druhou generací lineartroniku. Proti jednovačkovému výrazně podčtvercovému předchůdci EJ se zdvih zespodu přiblížil k vrtání, díky čemuž boxer posílil v nižších otáčkách, omezil spotřebu a zklidnil projev.

Facelift přinesl kromě decentních optických změn tužší podvozek a nevelké změny v ergonomii. Přestěhoval se například spínač parkovací brzdy, přístroje dostaly optitronové provedení. A přibyla propracovaná navigace s českou lokalizací, ovšem neintuitivním ovládáním.

Start benzinové jednotky pootevře dveře do ticha. Plochý agregát předčí sametovostí jakýkoliv řadový čtyřválec a jeho odstup od vibrací i frenetická reakce na každé ťuknutí do plynu si získají každého. Generačně obměněný motor FB se sice díky nově téměř čtvercové a dvouvačkové konstrukci už nevytáčí s takovou samozřejmostí, ovšem vynahrazuje to spodovější charakteristikou, vhodnější pro lineartronic a potažmo klidnou jízdu.

Na opačné straně startovního roštu se ozval diesel s manuální převodovkou, která je pro něj stále ještě výhradní volbou (rozšíření nabídky o lineartronic je za dveřmi). Ačkoliv citlivé ucho rozezná stopy nýtování, mají daleko k rušivosti a ochota k vytáčení si s benzinem nezadá. Charakteristiky přidávají k obvyklým výhodám moderních dieselů ještě malou vnitřní setrvačnost. Jednoznačnou výhodou plochého 2.0D je rovnoměrné podání síly po celém spektru. Rozsah použitelných otáček směrem nahoru vyrostl, zatímco dole už se činí některé modernější diesely lépe.

To určuje i rozdíly při jízdě – odolná spojka žádá silný stisk a turboefekt, který se zde obtížněji zachycuje, vyžaduje chvíli se učit rozjezdy. Pak nastávají další výzvy – kombinace přirozených vůlí v poháněcím řetězci s poměrně tuhým řazením chce rovněž cit a přesnou ruku.

Spodový atmosférický benzin s plynulou variátorovou převodovkou díky okamžitým reakcím exceluje ve městě a při klidném cestování, pro razantní a úsporný diesel jsou zase doménou dynamické dálkové cesty po jakémkoliv povrchu a s možností vytáčení dlouhých převodů. Role si samozřejmě mohou vyměnit, ale poskakování a plížení v kolonách dieselu svědčí méně než dálniční honění benzinu, v zátěži trochu udýchaného.

Outbacku ubralo zvýšení podvozku jen trochu z vyváženého silničního projevu i skvělé přilnavosti. Daní za lepší výhled a dvaceticentimetrovou světlost je vyšší vnímavost vůči sérii krátkých nerovností, výkonný podvozek ale předvede, co umí, na šotolině či na nepravidelných hroudách mrznoucího sněhu. Oba se činí podobně, diesel však dostal tolerantnější ESP.

To bohužel nelze vypnout úplně, jen tlačítkem omezit. A zde nastávají rozdíly mezi různými pohony všech kol. Zatímco mezinápravový diferenciál u manuální převodovky (potažmo dieselu) umí trvale přenášet většinu síly na zadní kola a dovolí tak pokročilejším jezdcům korigovat zatáčky i plynem, viskózní spojka automatizované verze vůz do driftu nestáhne. Navíc se kvůli životnosti po určité době zvýšené zátěže rozepne. To ji pasuje do role občasného pomocníka s vyproštěním či rozjezdem na kluzkém povrchu. Svou roli plní bezchybně, nicméně zlepšuje „jen“ jistotu mobility, nikoliv řidičské potěšení. Pro běžného uživatele dostačuje, přesto píšeme minus za nemožnost volby manuálního řazení k benzinu.

Diesel, hýřící točivým momentem, roztáčí velká kola snáz a úsporněji. Městská spotřeba 6,4 l/100 km relativizuje výroky o menší vhodnosti „manuálního“ 2.0D do města. Ani na okreskách (5,4 l) a dálnici (7,2 l) vír v peněžence nezpůsobil. U benzinu více záleží na typu zátěže. Ve městě koketuje s desetilitrovým průměrem, i když výsledných 9,7 l na 100 km zčásti padá na vrub panující zimě. Naopak na okreskách, kde se motor trvale drží ve spodní třetině otáčkoměru, klesá průměr pod šest litrů (5,9 l). Na dálnici však musí opustit efektivní pásmo, při trvalé stotřicítce v každém stoupání zvyšovat otáčky a konzumaci na 9,2 l na 100 km. Ta sice proti jiným velkým benzinovým čtyřkolkám obstojí, na diesel ale nemá. Ve vyšších rychlostech se také dříve projeví manko točivého momentu proti dieselu.

Kompletní text, včetně všech tabulek, naměřených hodnot, porovnání výbav a závěrečného hodnocení si přečtete v aktuálním Auto Tipu č. 6/13, který je právě k dostání na stáncích.

Prečítajte si originálny článok aj veľkou fotogalériou, ktorý sme umiestnili so súhlasom redakcie Auto.cz